× poems

30. května 2017 v 19:37 | No Hero |  Articles
Básně, básně.. S nimi zvrací se mý emoce krásně.

Moc hezky řečeno, no ne? Dal by se tak doslovně vysvětlit můj vztah k básním nebo spíš proč je vlastně píši. Chci se se světem podělit o pár věcí, které se k tomuto tématu vztahují - kdy jsem začala intenzivněji psát, proč, jaké jsem měla a mám důvody nebo taky co si o svých vlastních básních a o poezii celkově myslím.

Veršům a slokám jsem se věnovala už dříve, třeba na základce nebo i v prváku na střední, ale nebylo jich tolik, jako teď. Až minulý rok, někdy na podzim myslím, jsem objevila pravou podstatu psaní básní, hlavní účel. Můj účel.

Přijde mi zajímavé, že v době, kdy jsem začala básně psát, do mého playlistu se vloudil interpret, o kterém jsem si nikdy nemyslela, že bych jej začala poslouchat. Některé jeho texty jsou sice o ničem, ale většinou z každého jeho díla se mi líbí alespoň malá část. Dle mého názoru by si každý v jeho tvorbě našel pár slov a veršů, které by lahodily uším i duši. Některými lidmi je kritizován, jinými milován. Kdo ho poslouchá, ví, že jeden řádek může pro dva lidi znamenat něco úplně jiného. Texty této bytosti mi byly pouze menší inspirací. Nejsem žádná kopírka. Hlavním důvodem bylo, že jsem v té době a někdy i teď nezvládám samu sebe a vlastně i některý jedince okolo mě. Občas to musí nějak ven. "Malování mých myšlenkových obrazů" do podoby textu, který se někdy může, ale taky nemusí úplně rýmovat, mi pomáhalo. A bavilo mě to. Některý moje výlevy nejsou třeba úplně podle pravdy, to je snad zřejmé, ale do každé vkládám mezi řádky kus sebe, velký kus svých emocí - smutku, nenávisti, beznaděje- a hlavně se tak v tu chvíli třeba cítím a dokážu si sama sebe s tou flaškou vodky představit. Damn, nestává se ze mě alkoholik..?

Moje poezie není většinou optimistická a růžová. Je temná, nasáklá kouřem, alkoholem, slzami a požitku z dané chvíle a vlastně vším možným. Každý má nějaký problémy a většinou je řeší každý po svém. Já svoje temné chvilky řeším takto. Popravdě se mi v takových horších náladách píší básně o dost lépe. Nápad a chuť něco sepsat nepřijde z donucení. Z donucení mi to prostě tolik nejde. Přesto bych se chtěla neustále zlepšovat a psát na různá témata. Aspoň se o takovej experiment pokusit. Dříve jsem cca jednu, dvě radostnější napsala, proč to neprubnout teď? Uvidíme, uvidíme..

Nejsem toho názoru, že by byly mé výtvory nějaké úžasné či co. Nemají se snažit být na prvních příčkách oblíbenosti, originality, nápadu či čeho všeho ještě. Samozřejmě je mým cílem se vypsat ze svých blbých nálad, ale taky chci, aby byly aspoň trochu dobré a lidi se v nich dejme tomu našli. Nebo aby mě našli, trošku pochopili, o co se snažím, co chci vlastně říci. Pokud ne, bulet kvůli tomu přece nebudu. Věc, kterou fakt nemám ráda je, když se někdo tomu, co ze sebe vypotím, směje. Zatím tohle udělal jen bratr a díky němu jsem právě zjistila, že pokud to udělá kdokoli, nadšená nebudu. Něco třeba může připadat vtipné i mně, ale ani teď mě nenapadá nic moc srandovního. Na druhou stranu potřebuju názory ostatních lidí. Sakra, je to zamotaný. Já jsem zamotaná. Nechme toho.

O básních obecně mám takovej názor, že je každý může psát, jak chce a o čem chce. Neohlížím se na nějaká pravidla mimo strukturu básně. Básně prostě musí vypadat jako básně, že? Pokud jde o rým, líbí se mi více, když tam nějaký je, ale není to nutnost. Poezie má mnohdy svoje kouzlo, hlavně když vás něčím zasáhne. Nedávno jsem například narazila na tuhle báseň. Vážně moc se mi líbí a zasáhla mě hned několikrát. Jen si ji přečtěte.

Pokud vám psaní taky tak pomáhá, pokračujte a nehleďte tolik na názory ostatních. Z velké části jsou jen a jen pro vás a vaši potřebu. Nikdo je ani nemusí vidět. Sama mám několik básní, které tady na blogu nejsou. Možná někdy budou, možná ne. To vykvete v budoucnu.

Tímto podporuji vás všechny špatné i dobré, optimistické i do temna hledící básníky. Vás všechny ať už by se mi vaše díla nelíbila, či ano. Básně jsou básně. Nedávejme jim striktní pravidla. Nechme každého vybláznit se v každém písmenu, rýmu, v každé čárce i tečce, ve všech metaforách, které nikdo nechápe. Nechme nedokonalost pohltit papír. Nechme nedokonalost vsáknout se do duše čtenáře, co o verše jen zavadí pohledem. Nechme je kritizovat i milovat. Plačme, křičme, obdivujme, smějme se.. Prostě vypusťte tok plný toho, co vy opravdu jste a vžijte se do každého momentu, kdy držíte pero nebo mačkáte klávesy.
Jaký názor ohledně poezie máte vy?
- NoHero
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama