Září 2016

× alcohol

30. září 2016 v 0:27 | No Hero |  Poetry
Sakra, tohle "cosi" je takovej bullshit, až je mi zle. No ale proč to sem nedat? Přece jen je to výplod mojí mysli, mého podělaného chaosu. Mám trochu badass náladu. Aspoň u psání téhle básně jsem ji měla (spíš mi to zní jako nesmyslnej rap, chcete-li, vlastně jsem to tak trochu rapovala, když jsem si po sobě tu blbost četla). Teď jsem trochu na vážkách. Možná ji smažu, možná taky ne. Dřív jsem pár básní napsala a mám je pořád uložené, ale nikdy nebylo použito žádné sprosté slovo, pokud si dobře pamatuju. Každopádně omluvte mé rýmy a nerýmy, nejsem profesionál a nikdy ani nebudu. Hlavně nejsem nějaký alkoholik. Ano, ráda se napiju a ano, občas nevím, kdy mám dost, ale tohle se neděje every day, every night.

Alkohol

Pár kroků od baráku,
litry na mě čekají,
prosím, vem mě za ruku,
jen ať mi nalejí.

Chci zapomenout,
na vlnách iluze si plout,
do ruky kelímek mi dali,
v krvi víc čirého než coly.

Smát se, na nic nemyslet a pít,
slyšet, všechny okolo mít,
mluvit, myslet až moc,
líbat se, nasávat noc.

Nemám naději,
neudávám směr,
domů jít nechtějí,
tahle chvíle je plná her.

V tý hře nekonečný svět,
barvy, sex, mysl a láska,
zhasni, nedívej se tam a zpět,
tou iluzí je temná páska.

Nevidím to špatný,
jen tu zatracenou dobrotu,
možná jsme fakt vadný,
že nevíme, jaká banda jsme kokotů.

Když piju, chci to všechno,
objímat se, bláznit a kousat,
v žilách miluju to parno,
no ano, nechám se vždy zlákat.

Nenávidím se a miluji,
za každou dobrotu a špatnost,
ležím, brečím, maluji,
svoji pokaženou vlastnost.
_____


Hele, vím, že je to o ničem, ale co.. Můj blog, moje "ničemnosti".

× the hardest part is to start

3. září 2016 v 23:07 | No Hero
Začátky. Ať už jde o pravidelné návštěvy posilovny, pečlivé a neodfláknuté učení, přebrání šatníku a vyhození přebytečného oblečení nebo napsání takového prvního článku na blogu začít je snad vždy nejtěžší. Dokopat se k zdánlivě nedokopatelnému. Seknout s prokrastinací. Zkrátka zvednout zadek a něco dělat. Popřípadě se posadit a psát. Tak jsem tady a konečně se o něco snažím. Vlastně už je to podruhé za tento týden, což značí jakýsi menší úspěch.
Nápady nepřicházejí tak často a tak použitelné, proto je důležité začít hned, jak se mi v hlavě vyklube cokoli zužitkovatelného, byť by to měla být jen jedna věta. Ta jedna věta by se mohla stát začátkem, impulsem pro řetěz dalších a dalších vět. Není k tomu potřeba více než obyčejný kus papíru a něco na psaní. V minulosti mě už pár věcí napadlo, ale já si je nezapsala a ani nezapamatovala, tím pádem upadly v zapomnění. Byly samozřejmě i případy, kdy jsem klikla na "odstranit" v poznámkách mobilu nebo ve Wordu. Přicházejí však nové a nové myšlenky, které jsou plně využitelné.
Inspirace je důležitá, to je jasné. Vždyť jen tento článek jsem začala psát po zhlédnutí pár fotek a obrázků s motivačními větami na weheartit.com pod zadaným slovem "start". Pár z nich můžete vidět i zde v článku. We♡it je stránka plná inspirace. Stránku navštěvuji, když mám chuť něco nakreslit, vytvořit jednoduchý design na blog, napsat článek nebo jen potřebuji novou tapetu na mobilu. Nikde jinde na ty obrázky snad ani nechodím. Někdy stačí chvilka, někdy celá věčnost a někdy nejsem schopna nic vymyslet, i kdybych u koukání do obrazovky telefonu či notebooku strávila den, což by byla hrozná ztráta času.
Inspirujeme se kýmkoli i nikým, něčím i ničím, domovem i městem, hudbou i tichem. Nápady jsou všude a kolikrát se jim ani neubráníme. Přijdou, když to nečekáme a loudají se, když je nejvíce potřebujeme. Mršky jedny.
Mám radost. Od začátku článku jsem se někam dostala a mám z toho dobrý pocit. Už kvůli tomu pocitu se vyplatí do něčeho se dát. A hlavně v tom pokračovat. Článek jistě projde nějakou tou úpravou stejně jako ty další. Doufám tedy, že budou další. Na jistotu mohu zabruslit na we♡it. Tímto bych vás chtěla přivítat na mém blogu a právě teď u jeho "pramene". Snad z něj jednou bude řeka myšlenek, názorů, zážitků… Snad ten tok nebude mít v cestě tolik hrází a bude prostě téct dál (směšný pokus o přirovnání blogu k vodnímu toku), protože to je to, co bych si přála. Mohl by se z toho vyklubat můj koníček, něco co mě opravdu baví a naplňuje. Třeba tím svým psaním i někoho zaujmu.
U blogování nestavím poprvé. Měla jsem opravdu hodně blogů a většina skončila opuštěná, zanedbaná, smuchlaná a hozená do koše. Cca 2 blogy z té většiny mi vydržely, ale mám pocit, že nikdy ne ani rok. Blog začínám psát
po dlouhé době, takže uvidíme.
Jestli sem někdo zavítal a přečetl celý článek, děkuji. Budu ráda za každý komentář, za každou kritiku i pochvalu. Jsem sice cíťa, ale to přežiju.
- No Hero