× new new start

17. dubna 2017 v 16:07 | No Hero |  Info
Ležím si tak v posteli, nohy pokrčené a na břiše notebook. Venku je šero, není moc hezky, což vůbec nezlepšuje moji náladu. Slyším jen tichý hukot počítače, tikající budík a z otevřeného okna se k mým uším linou zvuky zvenčí. Sem tam projíždějící auta, štěkající psi, hlasy nebo prostě jen tok nedalekého potoka. A co v mojí hlavě? Všechno a nic.
Přemýšlím, co po té dlouhé době napsat. Blog je ta nejmenší starost, přesto mi trochu chyběl. Proběhla opravdu malá rekonstrukce. Pouze jsem se zbavila pár "toxických" článků a vytvořila nový design, který se mi mimochodem nelíbí tak jako ten předchozí. Hlavně jsem se zamýšlela nad tím, že některé věci, co sem píšu, by cizí lidi číst neměli a taky je jisté riziko, že když o někom píšu a ta osoba pak článek vyčmuchá v mém počítači, nebo prostě blog náhodou najde a podobně, stát se může cokoliv, nedělá to dobrotu. Jedna osoba jednoduše strkala nos, kam neměla, tím mi ale otevřela oči. Proto jsem hodně článků smazala. Avšak chci znovu zavést "Chaos" články, který se daj pokládat vlastně za deník, akorát je budu psát jinak. Kolikrát mám náladu pod bod mrazu, a neuškodí se vypsat. Někdy básně prostě nestačí. Nechci nikoho kritizovat nebo spíš o někom psát takhle veřejně. Budu se snažit psát zkrátka tak nějak obecně, bez přezdívek a podobných pitomostí, některý detaily i vynechám. Sice zrovna tyhle články nikoho nezajímaly, ale přijde mi vhodný o tom informovat, třeba si je přece jen někdo četl.
Jak je na tom tvorba básní? Mám jich zase docela dost, ale nemám úplně pocit, že by se mi některá z nich nějak zvlášť líbila. Průběžně je měním a upravuju či dopisuju, tak snad se tyhle stránky dočkají něčeho dalšího. Pořád mě baví ty verše psát, ale nejde to, když se do té činnosti nutím.
Ta má aktivita tady na blogu se nejspíš nezmění. Možná pokud mě to opravdu chytne tak ano, ale kdo ví. Sama doufám, že ze svojí prázdně plné hlavy něco vypotím. Nějaký ten pátek dokonce uvažuju nad tím, že bych začala psát povídku. Vlastně jsem už něco začala psát, ale pak se mi to nelíbilo. Začnu znova. V hlavě mám pár nápadů, ale toho jednoho se držím docela pevně. Nevím, jestli potom popřípadě přidávat kapitoly např. na Wattpad nebo sem. Časem se rozhodnu, ale Wattpad bych klidně zkusit mohla. A měla bych konečně napsat článek o Poetizeru.. Na tom jsem taky dlouho nebyla a nic nepřidala. Typická já, snad u ničeho dlouho nevydržím.
No fajn, dost slibů i neslibů. Pokusím se se sebou něco udělat. S tou blbou náladou se mi nechce skoro nic, u čeho bych musela namáhavě používat mozek. Ubíjí mě to. Budu se snažit.
- No Hero
 

× forget-me-not in a paper cage

1. února 2017 v 20:13 | No Hero |  Poetry
Skoro po týdnu se zde zase objevuji. Pár dní zpátky jsem v mém seznamu přání na Google Play znovuobjevila jistou aplikaci Poetizer a stáhla si ji. Zatím jsem s ní vcelku spokojená, ale k hodnocení této appky se dostanu v jiném článku. Doufám, protože já toho taky kolikrát naslibuji, že ano.. Zatím mám na profilu na Poetizeru 2 básně a jedna z nich je právě tato. Druhou můžete najít i tady na blogu. Snad se vám bude trošku líbit.. Já ji mám docela ráda, i když není úplně "doko". Popravdě jsem v ní původně měla samé "poměnky" místo pomněnek. A to jsem myslela, že v gramatice jsem docela dobrá. Co vy? Znáte Poetizer, popř. ho používáte?

Pomněnka v papírové kleci

"Pane,
nakreslete mi pomněnku,
mám ji v mysli vyrytou,
modrou a čistou,
nevinnou,
protože zanechala vzpomínku."

Pán,
načrtl rostlinku,
která byla by jako hudba bez not,
kdyby malíř neměl vodovku,
a štětec jí nedal život.

Muž,
byl docela pocuchaný
vypadal otupěle,
smutně,
přesto maloval vřele,
a jeho tah byl ladný.

"Tady,
pomněnka pro vás,
modrá a čistá,
jako vy nevinná,
skoro jako vy,
jinak taky..
Křehkosti má okovy,
no ano, stejně, jako vy."

Stonek i okvětní lístek,
tady nezvadnou,
je zde uchovaný kvítek,
fantazií a barvou,
v papírové kleci,
a v mém mramorově bílém srdci.
_____

flowers, art, and drawing image

× new year's resolutions

26. ledna 2017 v 15:49 | No Hero |  Inspiration
Všichni to známe. Ty cíle a úkoly, které si lidé dávají do nového roku. Na začátku je skoro každý stejný: nadšený pro věc, odhodlaný své plány podniknout a rozhodnutý splnit zkrátka vše. Rok chtějí pak zakončit pohledem na vyškrtaný seznam s naplňujícím pocitem štěstí. Jak však tato "cesta" bude pokračovat, je jen na jednotlivci. Abychom dosáhli něčeho, po čem opravdu toužíme, musíme se k tomu donutit, dopracovat, dřít, snažit se, projít si i tím nepříjemným a hlavně vytrvat. Vždy je dobré mít nějaký plán, jasná to věc.
dedication, biggoals, and discipline image
new year, resolution, and new year's resolutions image
No a tohle je to slavné předsevzetí. Já osobně si nic nesepisovala a jsem zastánce toho, že když už chce člověk začít, měl by to udělat hned. Hned zvednout prdel a začít makat. Na druhou stranu, proč ne? Někdo potřebuje nějak začít a nový rok je vlastně docela ideální. Takže lidi, co si píší předsevzetí, vůbec neodsuzuji, samozřejmě pokud to ten člověk myslí vážně a pracuje na sobě a na svých snech a nevykřikuje, že ty věci stoprocentně splní jen tak do větru.
Jak už jsem psala, jestli se chcete do něčeho dát, nejlépe hned, nejlépe ve chvíli, kdy jste nejvíce zapálení a motivovaní. Pusťte se do všeho, do čeho chcete, ať už jde o pěknou postavu, zdravější životní styl, změnu šatníku, naučení se nového jazyka nebo zdokonalení se v některém již známém (můj případ), navštívení vysněného města, sebepoznání a podobně.. Nebojte se toho, nebuďte leniví, neprokrastinujte. Myslete hlavně pozitivně. Některé věci chtějí čas, tak buďte trpěliví a vytrvalí. Nezáleží na tom, zda je nebo není začátek nového roku. Pokud se ještě necítíte začít zrovna v tuto dobu, zkuste štěstí na jaře nebo klidně až na podzim. Závisí jen a jen na vás, jak si s tím poradíte. Sedněte si, napište, co chcete zvládnout např. následující měsíc a dejte se do práce. Začněte od základů a postupujte výše. Nastanou-li pády, znovu se postavte a pokračujte dále, každý chybuje.
Co se týče mě.. Věci, kterých chci dosáhnout, mám tak nějak v hlavě. Možná si později napíšu nějaký seznam, ale rozhodně už těm úkolů a cílům nebudu říkat "předsevzetí". Navíc mám některé sny a přání už nějakou dobu, někdy i více než rok. V některých pokračuju, s některými teprve začnu. To už je ale můj plán a moje cesta.
× Co vy a předsevzetí či plány do budoucna nehledě na nový rok? ×
- No Hero
 


× cigarette moment no. 1

18. ledna 2017 v 20:24 | No Hero |  Poetry
Co takhle pár básní, které by měly něco společného? A nejen stejný název.. Který bude pořád v angličtině. Proč ne. Zatím jsem jim dala jméno "Cigarette moments", je totiž možné, že ten titul v budoucnu změním. Uvidím. Každopáádně, nekouřím. Teda skoro, někdy si popravdě dám, ale to se stane jednou za čas. Měla jsem období, kdy jsem měla i vlastní kráby. Jedna mi vydržela fakt dlouho. Musela jsem mít prostě chuť nebo někoho, s kým si dát, nejspíš proto ani nejsem závislá nebo tak. Nepotřebuju to, ale vím, že mě kolikrát jedna cigareta dokáže vyklidnit a "nastolit v myšlenkách mír". Tady je prvních několik veršů.. Básně na sebe nějak navazovat nebudou, jsou to jednoduše momenty.

Cigarette moment no. 1

Seděla na lávce,
poslouchala rap,
v očích emoce,
co dávaj lidem slap.

Mezi prsty cigaretu,
zapaluje,
vnímá otupělost,
vkládá do rtů,
potahuje,
má tak nějak zlost.

Trýzní ji povědomý zvuk,
ona je ta bytost,
která nezbaví se muk,
která neví,
kdy má dost.

Čeká na tramvaj,
vdechuje klid,
vydechuje deprese,
chce vědět,
jak sakra žít,
ale z místa nehne se.

Slyší slova,
trhají ji na kusy,
opakují se znova a znova,
říkají pravdu,
od slz pak slepené řasy.

Prší nekonečně dlouho,
kolem prochází lidí nemnoho,
kapky smáčí látku,
prosakuje jí zima,
chlad,
výjev z minulého pátku,
odradí ji od chyb snad.

Koupe se v nejistotě,
celou tu dobu,
její přezdívkou je prázdno,
radši jděte támhle do hrobu
s planýma kecama,
ona ví, že je spolčená s vadama.

Konečně nasedá,
těší se do tepla,
domů,
trocha nikotinu sedla,
tak v hlavě nemá sto hromů,
když do postele ulehá..
_____

anime, manga, and cigarette image

× on rails

3. ledna 2017 v 19:09 | No Hero |  Poetry
Docela to střídám, všímáte si? Jednou normální článek a pak nějaké ty verše. Tuto jsem logicky psala ve vlaku.. Vlastně většinu jsem psala ve vlaku, ale tady je to dost očividný, no ne? Nikdy pořádně nevím, co do úvodu do článku s básní napsat. Zkrátka čtěte, chvalte, kritizujte, hledejte chyby..

Na kolejích

Světla mezi kapkami deště,
prodírají se šerem,
vypadá to tak nějak všedně,
oknem dívám se ven.

Na kolejích, ve vlaku,
myšlenkama zpátky,
mezi očima vrásku,
chvění i pod vrstvou látky.

I když sedím v teple,
uvnitř sžírá mě zima,
nevědomím vědomí kvete,
a před očima jen tma.

Přitom žárovka ozařuje tváře,
všech, co klidně sedí,
přesto něco v hlavě se mi páře,
druhé já němě hledí.
_____

empty, gif, and summer image

× if I had decided differently

29. prosince 2016 v 18:16 | No Hero |  Articles
Kdybych se rozhodla jinak, mohla jsem teď být na jiné škole.
Kdybych se rozhodla jinak, poctivě bych chodila na další lekce v tanečních a odtancovala zbylé plesy.
Kdybych se rozhodla jinak, nebavila bych se se svojí nejlepší kamarádkou.
Kdybych se rozhodla jinak, bylo by méně kluků, se kterými jsem chodila.grunge, dark, and decisions image
Kdybych se rozhodla jinak, postavila bych se strachu.
Kdybych se rozhodla jinak, kvůli strachu bych utekla.
Kdybych se rozhodla jinak, nemusela jsem se trápit kvůli osobám, které za to nestojí.
Kdybych se rozhodla jinak, nezažila bych perfektní chvíle.
Kdybych se rozhodla jinak, nezažila bych chvíle, kdy se mi chtělo umřít.
Kdybych se rozhodla jinak, nepoznala bych nové lidi.
Kdybych se rozhodla jinak, poznala bych nové lidi.
Kdybych se rozhodla jinak, změnilo by se tolik věcí.

Kdybych se v životě rozhodla jít opačným směrem, nebyla bych tam, kde jsem teď. Něčeho lituji a něčeho zase ne. Lituju toho, že jsem se upnula na člověka, který to ani nepostřehl a nějakou dobu tím pádem zavrhovala někoho, kdo o moji přítomnost a má slova stál. Na druhou stranu mi tahle zkušenost otevřela oči, hlavně tedy onen člověk, jehož směrem jsem se po nějaké době naštěstí obrátila. Začínám si uvědomovat, co vlastně chci a za to jsem mu opravdu vděčná. Takže toho nakonec možná ani nelituji. Každá chyba nás nějakým způsobem posouvá dál. Některá nás žene ke štěstí, jiná do záhuby, ale nikdy ji úplně nevymažeme, pokud se tedy nejedná o chybování v pravopisu či v počtech a podobně. Svá špatná rozhodnutí bychom měli nahrazovat správnými, abychom docílili radostného konce. Jsou ale i chyby, které prostě nenapravíme. Jejich linie dění častokrát již dávno skončila, přesto se k nim se shrbeným svědomím "rádi" vracíme.
Chci dělat tak, abych svých činů a slov nelitovala, ale vím, že v budoucnu přijdou jak vzlety, tak pády.. Měla bych se připravit.
- No Hero

× satisfaction guaranteed

28. prosince 2016 v 12:00 | No Hero |  Poetry
Protože básní není nikdy dost.. Tahle je trochu lechtivější a možná o to víc se mi líbí. Samozřejmě jsem ji psala někdy v říjnu-listopadu a objevuje se zde až teď. Avšak, kdo by chtěl najednou nálož několika básní, že ano?

Spokojenost zaručena

Krajka černá,
jako má duše,
jsem jen tobě věrná,
touha mě kouše.

Chci tě jen pro sebe,
jako drogu tě mít,

spolu, jen spolu budeme,
v posteli se bít.

Spokojenost,
ta bude jen tvoje,

posedlost,

je vlastnost moje.

Polib mě,
pokousej mi ret,
dělej mě,
pohybuj se tam a zpět.

Udělám tebe,
tak jak to umím,
líbat tě dole,

s láskou si volím.
_____

gif, satisfaction, and grunge image

× poem

20. prosince 2016 v 21:56 | No Hero |  Poetry
Další z básní, co mi ve složce leží víc jak měsíc. Měla být delší, ale nakonec jsem se rozhodla, že tahe délka stačí. Má jednoduchej název, ale to většina toho, co napíšu. Snad je aspoň trochu čtivá a bude se líbít..

Báseň

Vymaluj papír,
Nádhernými slovy,
Dej jim rým,
představy.

Realitou nakresli,
Co uvízlo v mysli,
A na vlnách se neslo,
Zlomené jak veslo.

Vysvětli,
Řádky veršů kusy,
Tebe, jen tebe,
Pověz mi,
Proč touhy zhasly,
V tobě, jen v tobě.

Moře plné osobnosti,
Bytosti,
Která prožívá bouři,
Nejistoty a zlosti,
Myšlenky se bouří,
Ledový oheň plá,
I mořeplavec tuhle cestu vzdá.

Básni dej,
Co vzpouzí se v tobě,

Porozumění,
Touhu po zlobě,
A nech ji,
Ať každého srdce,
Rozpůlí vedví,
Věř mi,
Jde to hladce.

V pádu do propasti,
Je třeba vypsat se,
Ze všeho toho strachu,

Navždy dostat se,
Vyhnout se lsti,
Kterou nechrání,
Ani kus zdi.
_____

blue, gif, and nature image

× feelings were killed

14. prosince 2016 v 22:49 | No Hero |  Poetry
Jej, další z básní, která se uhnízdila v poznámkách v mém mobilu. Je tam tedy už nějakou dobu, někdy od konce listopadu, ale takových bude víc. A bude i více nových. Možná se dokopu i k nějaké té Vánoční či zimní tématice. Každej názor mě určitě zahřeje u mého ledově ledového srdce, ať už půjde o pochvalu či kritiku ♥.

City byly zabity

Lidi to prostě nemaj
nemaj srdce jako ty,
a na dobrotě trvají,
ale tvý city byly zabity.

Pochopen,
nejsi ani trochu,
zrazen,
co sis myslel hochu?

Bezcitnej a s mocí,
choval ses jak blbec,
ona křičela nocí,
protože jsi sobec.

Byla ti jedno,
nestaral ses dost,
dala by ti všechno,
i postavila most.

Teď toužíš po tom,
co jen ona ti dá,
nastal jakýsi zlom,
její zájem však uvadá.

Ne, nikam to nevede,
už tady není pro tebe,
nemyslí, nečeká,
nepláče, nehledá.
_____


× he

18. listopadu 2016 v 18:24 | No Hero |  Poetry
Protože jsem líná prdel a nenapíšu nic, co by neobsahovalo rým, dodávám další dávku slok. Tentokrát je báseň kratší, v zásobě mám však jednu extra dlouhou, ale tu zveřejním jindy. Možná. Básně mě psát fakt baví. Hlavně mi přijde zajímavé to, že píšu většinou o takových depresivních tématech. Celkově mi přijde, že se poezie píše nejlépe, když člověk cítí něco hodně intenzivně, většinou teda ty negativní pocity.. Záleží na určité osobě a na tom "naladění". Tak si užijte tu další slátaninku, snad bude aspoň trošku ke čtení.

On

Přes Něj se nedostaneš,
i kdybys fakt chtěla,
tu drogu si zase vezmeš,
protože miluješ,
co s tebou dělá.

Není den,
bez přemýšlení,
proč zrovna On,
nechceš to,
vzdát se snění,
že tvůj je On.

Znamená,
pro tebe tolik,
uzavřená do sebe,
na tvé tělo navyk,
kam jen tohle povede?
_____


Kam dál